8. a 9. 9. 2012 Traunstein - komentář

 Pozvánka   Komentář   Fotografie

   Dne 8. a 9. září 2012 se uskutečnil již třetí výstupNaše výprava na Traunstein (1697 m.n.m.). Na výstup se vydala trochu obměněná pětičlenná skupina (Dáša, Zdeňka, Karel, David a Láďa). Pro některé účastníky se jednalo o první zkušenost s vysokohorskou turistikou. Jako obvykle jsme měli vynikající počasí. Původně jsme chtěli vyzkoušet nějakou jinou kombinaci cest, ale jelikož jsme s sebou měli nováčky, rozhodli jsme se, že půjdeme opět standardními ferratami – nahoru po Naturfreundensteig a dolů po Hans-Hernler-Steig.
   Vyrazili jsme v 7 hodin z Rejt do Kaplice, začínal velice krásný den. V Kaplici jsme měli malou servisní přestávku. Mužská část vyměnila pneumatiky na voze, ženská část mezitím připravila kávu a něco k zakousnutí. V 8 hodin jsme vyrazili dále. Rychle jsme ukrajovali kilometry z naší téměř 170 kilometrů dlouhé cesty. Nálada v autě byla skvělá a vše nasvědčovalo tomu, že prožijeme opět velice zajímavý víkend, na který budeme dlouho vzpomínat. Po chvíli, když jsme najeli na dálnici A1 směrem na Salzburg, jsme v dálce uviděli majestátně se tyčící bránu do Alp a pozorovali jsme typickou náhorní První žebříkplošinu Traunsteinu, kde jsme si díky představivosti a předešlým návštěvám domýšleli na jednotlivých vrcholcích obě chaty a na nejvyšším místě i vrcholový kříž. Zanedlouho jsme si již nic nemuseli domýšlet a kříž a obě chaty se krásně rýsovaly proti blankytně modré obloze. Kvůli sledování našeho cíle jsme minuli sjezd na Gmunden a museli jsme se vracet. Když jsme projeli Gmundenem a přijeli na pobřežní silnici Traunstrasse, která se klikatí kolem nádherného jezera Traunsee, zjistili jsme, že není kde zaparkovat. Parkoviště i příjezdová komunikace v rozumné blízkosti parkoviště byly přeplněny auty. Kolem půl jedenácté jsme zaparkovali přibližně dva kilometry od parkoviště. Zabalili jsme si vše potřebné a vyrazili.
   Po půlhodince jsme byli na parkovišti, odkud se standardně vychází. Pokračovali jsme dále až za druhý tunel, kde jsme se jako již tradičně navlékli do ferratové výbavy, a v pravé poledne jsme vstoupili na ferratu Naturfreundesteig. Jedná se o jednu ze tří turistických cest, které vedou na vrchol Traunsteinu. Celou dobu výstupu jsme si užívali slunečních paprsků a překrásných výhledů na jezero a jeho okolí. Později se výhledy rozšířily o okolní vrcholy. Postupně se začal objevovat celý Gosaukamm a Hoher Dachstein, po chvíli byly vidět i Na stěněnejvyšší vrcholky Mrtvých hor, Grosser Priel a Spitzmauer, a nakonec se v dáli objevil i Grossglockner. Při každém kroku neskutečně nádherné výhledy, pro které stojí za to se sem vracet. Během cesty jsme pozorovali snažení horolezců, kteří zdolávali převýšení po vedlejším hřebeni. K chatě Traunsteinhaus (1580 m.n.m.) jsme dorazili v 16:40. Sportovec David, který se od nás oddělil, na začátku výstupu, sem přišel již v 14:10. Zde jsme doplnili tekutiny a řádně si odpočinuli (bylo to potřeba, sluníčko a převýšení skoro 1300 metrů dají zabrat).
   Odpočinek nám tentokrát zpestřil docela slušný letecký provoz. Kolem nás létaly helikoptéry a různá letadélka, o zábavu se postaral soukromý tryskáč, který zde předvedl několik zajímavých obratů, a po několika průletech nad vrcholem zmizel v dáli. Na této chatě jsme si zanechali veškerou bagáž, protože jsme zde tentokrát nocovali. Z Traunsteinhausu jsme vyrazili k chatě Gmundner Hütte, kde jsme si dali rádlera, prohodili pár slov s obsluhou a vyrazili na vrchol k vrcholovému kříži.
   Ke kříži jsme dorazili v 19:15. Cestou jsme mohli porovnávat v květnu ještě sněhem zasypaný terén s terénem úplně bez sněhu.Odpočinek na traunsteinhous Bylo to velice zajímavé, v květnu zde bylo místy i více než tři metry sněhu. Udělali jsme několik fotografií, pokochali se pohledem na všechny strany, vychutnali si západ slunce a pomalu začali sestupovat zpět na Gmundner Hütte, kde jsme se rozhodli povečeřet.
   Pohledy z vrcholu Traunsteinu jsou nádherné; na sever a na východ je vidět nekonečná pláň, která je na severu lemována Šumavou a Novohradskými horami, na jihu je vidět hlavní hřeben Mrtvých hor s dominantními vrcholy Grosser Priel a Spitzmauer. Jihozápadním směrem se tyčí Dachsteinský masív. Proti modré obloze jsme jasně rozlišovali Donnerkogel, výrazný vrchol Bischofsmütze a samozřejmě Hoher Dachstein. Dále na západ jsme v dálce zahlédli vrcholek Grossglockneru. 
   Po pár metrech sestupu se něco pohnulo v kosodřevině a nebyl to ztracený turista, byl to kamzík! Máme tu na ně štěstí. K chatě jsme došli již za šera. Všechny stoly byly obsazené, přisedli jsme si tedy k jednomu páru. Byli přátelští, ředitelka školky a mašinfíra z okolí Lince. Povečeřeli jsme, příjemně si popovídali o životě U vrcholového křížese spolustolovníky a byl čas sestoupit o 86 výškových metrů do spodní chaty.
   Venku už byla dávno tma a my jsme zdolávali kamenitou cestu dolů za svitu čelovek. Trochu jsme se přesunu obávali, ale noční cesta byla pěkná. Byli jsme sami vysoko v horách, nad námi jen nebe plné hvězd, svítící čelovky a spousta kamení. Dole okolo jezera pouliční osvětlení vyvolávalo dojem vánoční výzdoby, kdy nasvícené silnice mezi městy a vesničkami vypadaly jako vánoční řetězy a města a vesničky svítily jako rozzářené ozdoby, prostě nádhera, nic podobného asi nikdo z nás ještě nezažil. Snad jen při pohledu na Krejzovy jesličky v Jindřichově Hradci v režimu „noc“. Na Traunsteinhausu jsme si ještě dali venku pivko a kochali se tou nádherou. 
   Spali jsme, jak tomu v těchto nadmořských výškách bývá, na půdě, kde není přesně definována postel, ale spí se vedle sebe. Tentokrát bylo docela plno, takže jsme se museli trochu přimáčknout. Spaní na této chatě bylo méně komfortní než v Gmundner Hütte v květnu. Spalo se, kde to jen trochu šlo, obsazené byly i lavice dole v restauraci, někteří spali i po zemi.
Ve stěně   Ráno jsme posnídali, zabalili si batohy a kolem deváté jsme vyrazili opět ke Gmundner Hütte, kam jsme došli chvíli před půl desátou. Dáša a Zdeňka zůstaly na terase této chaty a zbytek výpravy začal v půl desáté sestupovat na začátek Traunsteinsteig. Traunsteinsteig je krátká (150 m), ale zato poměrně těžká ferrata hodnocená v několika místech obtížností D. Pod ferratou jsme si trochu odpočinuli a vydali jsme se vzhůru. Tato cesta je místy hodně vzdušná a pohledy do více než stometrových hloubek nemusí být některým jedincům příjemné. První přibližně stometrovou stěnu jsme s drobnými obtížemi překonali, pak jsme si odpočinuli v malém lesíku. Cestou k další části stěny jsme se podepsali do vrcholové knihy a pokračovali na závěrečnou stěnu. Jistící lano nás dovedlo až na terasu Gmundner Hütte, kde jsme se s Dášou a Zdeňkou setkali v půl jedenácté. ZdeSestup jsme si hodinku odpočinuli, doplnili tekutiny a v půl dvanácté jsme vyrazili na sestup ferratou Hans-Hernlersteig. 
   Tentokrát nebyl sestup doprovázen žádnými záchrannými zásahy, ale i tak se bylo na co koukat. Kromě již zmiňovaných nádherných pohledů na okolí, jsme viděli nespočet helikoptér a jiných létajících strojů. Cesta byla příjemně rychlá, postupně jsme čím dál více rozeznávali jednotlivé lodě, domečky a auta dole, až jsme se po čtyřhodinovém sestupu objevili u Traunsee. Již v sobotu, cestou kolem jezera, jsme si slíbili, že se po sestupu vykoupeme. Většina z nás naskákala ihned do vody. Někteří teplotu vody odhadovali na 16 stupňů, ale já si myslím, že byla teplejší (později jsme zjistili, že teplota vody v jezeře byla tento den 15,5 stupňů Celsia).
   Ve čtvrt na pět jsme vyrazili k autu, k domovu jsme se vydali ve třičtvrtě na pět. Při nájezdu na dálnici za Gmundenem jsme naposledy spatřili majestátní Traunstein, rozloučili jsme se s ním a slíbili mu (někteří), že se opět vrátíme. Dálnice nebyla přecpaná, takže během chvilkyI na koupel zbyl čas jsme sjížděli na Linz, pak přišel Freistatd a už jsme byli na hranicích. Kolem čtvrt na sedm jsme zastavili v Kaplici a chvíli po sedmé jsme byli zpět na Rejtech. Docela slušně unaveni, ale plni zážitků.
   Myslel jsem si, že zde zažijeme již to, co jsem párkrát zažil, ale každý výlet je trochu jiný. Tento výstup byl opět nádherný, super počasí, super oblast, super členové expedice, prostě nádherný víkend.